V blízkosti národního parku Amboseli se nám naskytla možnost navštívit masajskou vesnici.
Masajové jsou africká černošská etnická skupina nilotského původu. Počet Masajů je odhadován na 250 tisíc a jejich pověst nespoutaných bojovníků i zachování si původního způsobu života jsou v dnešním moderním světě obdivuhodné.
Masajská vesnice, neboli Boma, má kruhovitý tvar. Je obehnána plotem postaveným z větví. Tento plot tvoří vnější kruh vesnice. Uvnitř vesnice je další široká kruhovitá ohrada, kde se na noc schovávají zvířata před divokou zvěří. Tahle ohrada tvoří jádro vesnice.
Chatrče staví výhradně ženy a to původní technologií. Materiál obstará příroda. Kostru chatrče tvoří dřevěné tyče upevněné v zemi protkané větvemi drobnějšími. Na nich se připlácá směs bahna, trávy, moči, hnoje a popela, to vše vysuší slunce. Chatrč je poměrně malá, v průměru má 5 m a výškou nepřesáhne 2 metru. Uvnitř můžeme naleznout domácí kuchyni, je zde sklad potravin a rodinného majetku. Masajové tady spí i jedí, jsou tu i malá zvířata. Povrch „lůžek“ pokrývají buvolí nebo kravské kůže. Uprostřed se nachází ohniště, střecha je v místě nad ohništěm slabší, tvoří ji pouze spletené klacky bez hlíny, aby kouř mohl volně odcházet ven. Uvnitř je totální a naprostá tma, protože domy nemají okna. Ve zdech je jen několik malých průzorů, spíše kukátek, kterými trochu prosvítá denní světlo dovnitř. Absence oken zajišťuje relativně nižší teplotu uvnitř. Vchod vede do chatrče nepřímo, což je jakési bezpečnostní opatření proti nezvaným nočním návštěvám a přes noc se ještě zakrývá různými látkami a klacky. Pokud hlína oprší, musí se dům opravit, trvanlivost chatrče se odhaduje na 10 let.
Celý život Masajů se točí kolem krav, které jsou navíc jeho hlavní obživou. Masajové zemi neobdělávají a nic nepěstují.
Oblečení Masaje se liší podle věku, pohlaví a místa. Nosí jednoduché sandály dnes často vyráběné z plastu nebo pneumatik, čemuž jsem před příjezdem příliš nevěřil a o to víc jsem byl překvapen, když jsem ještě před návštěvou tuto obuv objevil v místním krámku a posléze ji na nohou Masajů skutečně viděl. Kolem ramene si Masaj zavěšuje kus bavlněné látky, většinou červené nebo modré barvy, převažují kostkované nebo pruhované vzory. Dříve nosili ovčí nebo telecí kůží. Ženy i muži zdobí svá těla různými malbami. Nosí různé šperky, korálky, dřevěné náramky a mají typicky vytahané uši od zavěšených ozdob, kromě toho je zdobí bran ding (vypalování ornamentů do kůže). Masajský muž má oštěp.
Rytmické tance a hudba jsou velice typickými a tradičními pro Masaje, a i mi měli v této vesnici možnost tento tanec při kterém je typické vyskakování do výšky vidět. Další tance jsme měli možnost sledovat v kempu u ohně kdy jejich ‘houkaní’ do tmy noci pocit této exotiky byl ještě intenzivnější a často na toto místo vzpomínáme.
Masajové jsou známi jako děti krve a mléka. Tohle plyne z jejich zvyků pití čerstvé krve. Také piji teplé mléko anebo směs krve a mléka známou jako Saroi. Živí se masem z vlastních stád.
Masajové si i přes vnější vliv moderního světa uchovali tradiční životní styl. Dnes se ale musejí také vyrovnávat s přílivem turistů, kteří je obohacují i obírají. Masajské ženy prodávají turistům různé suvenýry.
Dnes se tradice Masajů střetávají se snahami vlád o ochranu přírody. Pro každého Masaje válečníka je velikou trofejí ulovit lva, ale dnes si rozmyslí, zda mu zabití lva stojí za případné potíže s policií.
A právě dobytek způsobuje Masajům další potíže se snahou vlád o ochranu přírody. Masajská stáda jsou velice rozsáhlá, to způsobuje ohromné spásání savany a vzhledem k absenci plotů národních parků, jsou tyto stáda často pasena právě na plochách parků, což působí negativně na volně žijící zvěř.
Masajské obydlí uvnitř, foceno na iso 6400 což už bylo na samotné hranici mého fotoaparátu, dá se říci že uvnitř je téměř úplná tma.
Místní škola, jednoduchá stavba z plechu.
Rozdělávání ohně.
Ke každé vesnici patří trh, přeci jenom turismus je hlavní příjem.